v posledním postu jsem zmiňoval specifické rodinné domky. asi se v tom do určité míry odráží potřeba japonců po jedinečnosti. krom těch hezkých staveb ale v okolí youkoba narazíte také na pár "horror hausů", škoda že nemám ambice točit lekavé spoty, protože atmosféru určitě mají.
po nákupech v akihabaře (handagote atd.) mi watanabe postupně objednal všechny bazmeky, které budu (i nebudu) potřebovat, takže pomalu můžu začít bastlit. jednou ze součástí multikanálového systému je pochopitelně zesilovač - podívejte na ty krásné, malé, levné a rel. výkonné krasavce od adafruit. k tomu, čemu jsem propadl a zatím nevím jak to upotřebím patří bone-conductor (bazmek co jsem viděl na letošním pq v praze - jde o pomůcku pro neslyšící. zvuk se přenáší kostí) a flexspeaker (reprák co se dá při své placatosti a ohebnosti dobře zašít do oblečení).
ano, po nákupech techniky se snadno hubne. takže ač stipendista, tak žádé ejaja-hopsasa to tady nemám. obzvláště ceny služeb jsou pro našince jinde, takže to beru tak, že když někam jedu městskou, je to vlastně výlet. nicméně dá se zde žít levně i chutně. zatím funguju převážně na mizo polévkách s udon nudlema, drůbežím mase, k tomu vejce na 1 a 1000 způsobů atd. takhle vypadá DIY oběd za cca 500 yenů. vejde se i dezert, jak vidno. skoro v každém postu mám něco o jídle, což? prosím bez psychoanalýzy... :)
kulturu stravování třeba posvětit kulturou výtvarnou, říkám si a tak po menším vyzvídání u paní hiroko a dotazování se na politicky angažované umělce vyrážím do watari muzea, kde probíhá kolektivní výstava s názevm "don't follow the wind". skupinka umělců (mezi jinými i aj wei wei) se vydala po vzoru stalkera do uzavřené zóny ve fukušimě, kde připravili nepřístupnou výstavu a k tomu paralelně jakousi výstavku sebraných artefakatů, které jsou k vidění právě ve watari muzeu - například formuláře opravňující ke vstupu do zóny, webkamera streamující záběr z ulice ve fukushimě (během návštěvy výstavy vymrzlá), nebo třeba kimona a taky skleněná "brambora" obtočená šňůrkou (což má být jako tome-ishi). nějak se nemůžu ubránit pocitu, že víc než o angažované umění jde v tomto případě o exploataci problematiky fukušimy za účelem medializace umělců. au vaj vaj. nápad s nepřístupností výstavy se mi ovšem zamlouvá. no, ale hned nato si zase říkám že je to "chytrý" a jednoduchý konstrukt - lákat na nepřístupné.
cestou z watari se stavím ještě v galerii 360°, kde vystavuje umělec kenji kawabata něco, čemu říká cosmic - brain. a po cestě dál až k ota-memorial muzeu, kde můžete vidět několik desítk ukiyo-e, což jsou japonské barevné dřevořezy. v ota muzeu jich mají údajně kolem 13 000, ale každý měsíc je točí aby tisky nebledly na světle. viděl jsem tu poprvé na živo ukiyo-e od hokusaie - zážitek! v doprovodných textech se často opakoval pojem berlínská modř.
zkoušel jsem navštívit park yoyogi, kde ty svoje noční srandy fotil araki, ale po půl páté už mě dovnitř nepustí. tak příště. za mnou harajuku, přede mnou shibuya...
