hiroko píše mail, že elly wan by se ráda podívala do nějaké tradiční dílny, ve které se vyrábí washi papír. vyrážíme tedy k městečku ogawa, kde se nachází centrum řemesel prefektury saitama. nevelká dílna je z půli okupována dámami středního věku, které si pod odborným dohledem vyrábí washi papír dekorovaný sem tam květem, lístkem, nebo jinou placatou přírodninou. ujímá se nás mladý lektor a prochází s námi jednotlivé kroky výrobního procesu: nejprve je třeba zpařit a oloupat kůru z kozo (broussonetia papyrifera?) a pak ji řádně rozfašírovat na kaši. tu rozředit vodou, jež je obohacena o slizovitou esenci vydobitou z kořene rostliny tororo (abelmoschus manihot?). pak už stačí jen do speciálního rámečku párkrát nabrat, "prorýžovat", vyklopit, dát do lisu a na sušičku - et voilà - washi papír je na světě. residentky elly a georgie mají co do činění s kresbou, takže jsou z workshopu u vytržení. já trochu taky, po delší době mám zase nějaký "řemeslný" kontakt s hmotou. pak ještě procházíme muzeem, kde jsou mimojiné vystaveny papírové šaty, jednoduché a krásné skříňky kiritansu z lehkého dřeva, papírové hlavy daruma s prádnýma očima (jejich vyplnění vám vyplní přání) a další rukodělné předměty. s tatsuhikem si před centrem chvíli zahrajem hanetsuki - takový tradiční japonský badminton. tropíme hlouposti a oba nás ten regres baví.
po cestě zpátky se ještě stavíme v dílně paní hiroko tanino, což je jedna z 11 osob, co má certifikát na výrobu tetsuki washi. v místnosti nahoře je spousta polic s washi různých formátů i gramáží. fascinující jsou ty mramorované. elly s georgie se policema náruživě prohrabují. pojmenovávám je pro tu chvíli jako paper-freaks. já jsem pro změnu unešený z "těžkotonážní" vazby prastarých úředních knih, které má hiroko pověšené na hřebíku - něco takového jsem ještě nikdy neviděl. vlaďka a pan hybner z knihvazačské dílny na umprum by určitě taky koukali. díky nízké gramáži washi jsou obří knihy překvapivě lehké. dojídáme sladké koláčky manju, zapíjíme studeným zeleným čajem z petky a vyrážíme zpět do tokia. v přízemí ještě omrknem dílnu, kde je washi-sušička na dřevo. oldskůl...
hned jak přijedem si dám rychlou sprchu abych se probral (včera jsem zase nemohl usnout, total asi 2.5 hod spánku), hodím do sebe kafé, do army-"hipster" batohu naláduju mašinky (vlastně jen to svoje staré roztřískané hp, midikontroler, redukce na síť) a vyrážím poprvé směrem shinjuku. hakobune napsal, že mám přijít zahrát, tak jdu.
ulici kde se nachází art space buena, kde mají toho večera hrát projekty s názvy jako: straytone, topless death, silentwave, reizen a void of sound z norska (no to jsem zvedav), nacházím celkem snadno. ale klub samotný nikde. procházím suterén i přízemí komplexu, kde by to mělo být ale nic. sumimasen, sumimasen - zkouším pár náhodných lidí, co vypadají jako lokálové, ale nic. nikdo neví. zachrání mě až turek z nedalekého kebabu, co do klubu zavolá a někdo mě přide vyzvednout na ulici - a je to sám hakobune - hajimemashite! tak fajn...
klub je v prvním patře, aha. prostor asi 5x8m s barem. přicházím pozdě, takže dva projekty už neuslyším. topless death jsou dva kluci - jeden DJ a jeden s DIY modular synťákem. jedou dost divoce - např. zkreslené straussovy valčíky + LFO square a podobně. přijde mi to vtipné. pak zazní trochu meditativniho etna v podání l. l. levi, junzo suzukiho (miminokoto) a reizen. void of sound je taková něžná kytarovka. ehm. pak se setupuju já a nakládám 20 minut audiovizuálního filtrovaného noise. projekce ani výkon beden moc nedostačuje, ale což - shoganai. po koncertě se japa smějou od ucha k uchu, tak asi dobré. dávám si ještě jedno pivko za 600 Y, kluci z td mi dávají cd s názvem "cock fucking freaks", před půlnocí mizím abych stihl poslední vlak...
