[j-a-p-o-n-s-k-y-b-l-o-g]: >>>>>>>>>>>> cat /dev/mem/michal_cab > /dev/sda




omlouvám se, ne že by nebylo o čem blogovat, spíš času se nedostává. taže o vic než měsíc převíjím: ze začátku pobytu jsem poprosil jsem makiko aby mi asistovala při pořizování profilových fotek. vyrážíme tedy "za roh" k tori chrámu igusa. dobrá příležitost opět zapracovt na ninja alter egu. na ateliéru průběžně a bokem pracuju na performacni "big in japan".


podzim i zima je zde mírná, takže po obědě se chystám provětrat kolo směrem k shinjuku. od youkoba to na tom nákupním kole trvá něco přes 40 minut. zvláštností o které jsem se ještě příliš nezmínil jsou charakteristické rodinné domky. je běžnou praxí, že si rodina najme architekta, který jim naprojektuje jedinečný dům. ne jinak tomu bylo i v případě galerie youkobo, což tedy původně byla zdravotnická instituce. ateliér co mám k dispozici byl původně sanatorium, ehm. takže na kole míjím různé domky a na sídliště v tom našem smyslu tady moc nenarazím. onu různost v pravidelných intervalech protínají jen řetězce večerek jako je lawson, 7eleven, family mart a řada dalších. cestou mě sem tam zpomalí nějaké to světlo na semaforech, ale časem vychytám metodu přejíždění z chodníku na cestu, takže to jde rychleji. míjím obří vládní budovy (v jedné z nich je vyhlídka, ze které jde videt hora fuji). na shinjuku je husto, tak si říkám že pojedu dál, ale po nějaké době se ztrácím u stanice idabashi. vracím se, parkuju a procházím trochu divočejšíma uličkama na shinjuku. do nedávna do tady měla pod palcem yakuza, což se údajně změnilo. no ve čtrvri kabukicho to tak ale moc nevypadá. "massage, massage?" "iie!, arigato...". opět mi hlavou běží vzpomínky na první dojmy ze shibuye a myšlenky o tom, jak je to tu všechno přepálené. u robotí restaurace vydržím pár minut poslouchat hlaholení reklam. posléze unaven ani ne tak jízdou na kole, jako spíš recepcí ulic se vydávám zpět...

...
...

27.10. má tatsuhiko prezentaci na univerzite UEC, při ktéréžto příležitosti mě bere s sebou abych také něco odprezentoval. takže jsem připravil krátké povídání o roli nástrojů, programování a livecodingu v umělecké praxi. ač jde o technickou universitu, tak o jazycích specializovaných na sytnézu zvuku, vizuálních programovacích jazycích nebo REPL, tady nikdo moc neslyšel. po přednášce byla ještě poměrně výživná diskuse a posléze ještě výživnější večeře. juch!